Benefiční koncert v Divadle Tramtarie 18. 12.

pomahame_A5_mail_2Vážení diváci, v loňském roce jsme pomáhali psímu útulku prodejem kalendáře. Ani letos jsme nezapomněli na nejdůležitější stránku našeho lidství – pomáhat jiným. Herci Divadla Tramtarie letos zpívají pro Dobré místo pro život, konkrétně pro paní Blanku a Matýska (jejich příběh najdete ZDE).  Pomozte i vy koupí lístku na náš benefiční koncert, který se bude konat 18. 12. od 19h v Divadle Tramtarie. Nudit se určitě nebudete. O zábavu se postarají Dominika Hrazdílková, Petra Konev Čiháková, Tereza Toth Čápová, Jana Posníková, zvukař Rikki Beran, produkční Lenka Jorníčková, grafička Markéta Rosendorfová, výtvarnice Tess Tylová a nebude chybět ani kapela známá z Herců na ležáka Dukulele. Večerem provází Marek Zahradníček. Během večera se můžete těšit také na Tramtablešák, kde si můžete „pár kaček“ pořídit kousky ze šatníků našich herců, ředitelky, produkčních, prostě Tramtaráků. Vstupenky na koncert najdete ZDE.

Příběh paní Blanky Novákové

Člověk  dostane naloženo jen tolik, kolik unese …

Přemýšlím, odkud svůj příběh začít …, zda od dětství, dospívání či přeskočit rovnou do současnosti. Nechci říct, že by můj život byl nějak dramatický, ale ani nijak extra poklidný. Ovšem ten zásadní zlom zřejmě nastal v roce 2008.

Byla jsem tehdy podruhé těhotná a těhotenství se od počátku neubíralo tím správným směrem. Miminko bylo menší než pravily tabulky, objevila se i drobná srdeční vada, nedostatek plodové vody atd. Těžko říct, jak by vše dopadlo, kdyby se nestala věc, která dost zásadně ovlivnila nejen mě, miminko, ale celou naši rodinu. Byla jsem v 6.měsíci, když  moje rodina, žijící tou dobou v Anglii měla tragickou autonehodu. Moje sestra se svým manželem a třemi dětmi se rozhodli v sobotu ráno, 23. února,  vyjet na výlet, když jiná paní na druhém konci měla problémy s alkoholem, antidepresivy a neváhala usednout za volant. Při předjíždění se nestihla vrátit do svého pruhu a vrazila přímo do auta mé sestry. Výsledkem byla tragedie, u které se mi svírá žaludek ještě dnes. Švagr Simon zemřel na místě, dvouletá Amálka za tři dny v nemocnice, sestra bojovala ještě týden, nicméně svůj boj prohrála. Bylo jí 31 let.  Z pětičlenné rodiny tak zůstali pouze dvě děti, pětiletý Olen a sedmiletá Bělinka. O tom, jaké šrámy na těle či na duši jim zůstali psát nebudu. Čas určitě některé rány zahojil a dnes děti žijí s mojí mamkou, jejich babičkou, i nadále v Anglii, mají 11 a 13 let a věřím, že nejhorší mají za sebou.

Abych se však vrátila ke svému těhotenství …. Krátce po této tragické události jsem byla hospitalizována v nemocnici, jelikož miminko už vůbec nerostlo a nešly mu přes moji placentu téměř žádné živiny. Proto se lékaři rozhodli těhotenství ukončit a pokusit se miminko zachránit a vyživit v inkubátoru. Matýsek se tedy narodil 23.4., s porodní váhou 1350g a délkou 39cm. Byl to takový malý králíček, ale od prvního dne velký bojovník.  Potvrdila se u něj drobná vada srdce, lehce postižená levá mozková komora a hypospadie. V pouhém měsíci života podstoupil operaci srdce, která naštěstí dopadla dobře, za půl roku pak podstoupil ještě jednu menší operaci srdce. Následovalo několik hospitalizací v nemocnici, různé infekce, operace varlátek, nožiček atd. V roce života se mu rozjela epilepsie, která velmi zásadně ovlivnila jeho psychomotorický vývoj a místo toho aby se Matýsek posouval kupředu, tak se spíš vracel zpět.

Když to celé zkrátím, tak dnes má Matýsek 9 roků, nechodí, nesedí, nemluví, jezdí na vozíčku, je plně závislý na naší pomoci, ale je to takové naše sluníčko. Je to větší optimista než my všichni dohromady, pořád se usmívá, mává každému člověku na potkání a myslím, že je to opravdu šťastné dítě. Pro mě jako matku však  náročné fyzicky i psychicky, ale on je spokojený. Vůbec se zde nezmiňuji o svém starším synovi, který celou tu dobu chtě nechtě je na vedlejší koleji, což má své dopady. Že jsem odešla z práce, abych to všechno nějak zvládla, už byl jen logický důsledek toho všeho.

A když už byl Matýsek z nejhoršího venku, přišla jsem na řadu já. Je to přesně 5 let, co se u mě objevil velmi agresivní nádor prsu, který se rychle rozšířil a způsobil metastáze v lymfatických uzlinách.

Podstoupila jsem náročnou operaci, následoval rok léčby. Přestože jedna z věcí, kterou mi kladou lékaři na srdce je,  že musím myslet na sebe, že musím odpočívat a 90% své energie věnovat svému uzdravení, a že bych měla co nejméně používat levou ruku, aby nenatíkala, s postiženým dítětem  se to dělá dost těžce.

Od té doby jsem loni absolvovala znovu rakovinu druhého prsu, hrudníku a ramene a znovu celá léčba.

Už když jsme si myslela, že mám nejhorší za sebou, přišla nyní nová čerstvá rána. Rakovina třetí. Otekly mi uzliny na krku a přidala se bedra.

Říkám si, co mi tím chce osud naznačit … Celé mé okolí nevěřícně kroutí hlavou, co to má všechno znamenat. Já osobně necítím žádný vztek ani lítost, neříkám si proč zrovna já, jsem bojovník každým coulem a říkám si dobře – co se mám touto lekcí naučit? Co je potřeba v mém životě změnit?? A jediné co mě napadlo je, že je asi načase potlačit svoji hrdost a přiznat, že ani já nejsem nesmrtelná, ani já nemusím všechno zvládat sama, a že třeba nastal čas, naučit se říkat o pomoc.

Nevím co vše bude potřeba a co je ve vaší moci. Nejakutnější mi momentálně připadne kvalitní fyzioterapie a pomoc asistence. Na fyzioterapii chodíme 4x týdně, hodina stojí 550,-, takže jen cvičení nás vyjde měsíčně na 10tisíc. Asistentkám platím 80,- / hodinu a využívám je tak často, jak si to mohu finančně dovolit. Předem děkuji za jakoukoli pomoc.

Kontakt: blanche21@gmail.com, tel.: 777-037 939, bankovní spojení: 670100-2209292074/6210

Mgr.Blanka Nováková